Best Rate Guarantee i
Vyberte si svůj hotel a pošlete nezávaznou poptávku nebo rezervujte přímo online.

Bio Balance

Podpora našeho vnitřního lékaře 

Koncept Bio Balance spojuje praktické procedury a funkční cvičení, aby došlo k aktivaci schopnosti těla léčit se na biomechanické a energetické úrovni samo. Výborně připravuje tělo na další procedury zaměřené na jednotlivé příznaky a příznivě prospívá našim klasickým léčebným procedurám.

Koncept Bio Balance byl vyvinut před osmi lety a jedná se o unikátní metodu, která spojuje myoreflexní terapii, akupresurní masáž a nejmodernější poznatky sportovních věd ohledně fungování těla a funkčního cvičení.

Bio Balance má za cíl odstranit tělesná napětí, která jsou následkem našeho sedavého způsobu života v těle pevně usazená a pokud se neřeší, mohou vést k fyzické bolesti a ortopedickým poruchám kloubů, jako jsou kyčle, páteř, krk a kolena. Bio Balance má také příznivý účinek na psychiku.

Příznivé účinky 

Skutečný úspěch nastává po přenastavení! 

Procedury Bio Balance, po nichž následuje fyzické cvičení, rychle přenastaví svalovou paměť a koordinaci, což Vám pomůže dosáhnout plynulých pohybů bez příznaků, zároveň také příznivě ovlivňuje Vaše neurologické dráhy. V

ýsledky jsou okamžité, trvalé a mají příznivý dopad na Vaši pohybovou soustavu, energetický systém a emoční rozpoložení.

Pohybujte se volně, spěte hluboce, myslete s čistou hlavou!
Zeptejte se svého lázeňského lékaře na podrobnosti.

Prohlédnout si Ensana procedury Bio Balance

Více informací o Bio Balance 

Náš životní styl našemu tělu nevyhovuje!

Místo abychom každý den nachodili dlouhé kilometry v honbě za potravou, omezila se naše fyzická aktivita na minimum. Abychom naplnili svou potřebu jídla, jdeme do lednice, do rychlého občerstvení za rohem, do kantýny nebo do supermarketu. Technický a lékařský pokrok posledních 5 000 let důsledně ukončil další vývoj.

250 generací lékařské péče nestačilo na to, abychom svá těla adaptovali na tuto změnu životního stylu prostřednictvím evolučního vývoje. Naše tělo se zastavilo v této vývojové fázi, v nastavení na lov a sběr plodů – náš životní styl se však změnil! 
 

Člověk sedavý

Na počátku civilizovaného života se v rámci přípravy na školu děti ve školce, obvykle od věku tří let, učí vykonávat různé činnosti vsedě. Od začátku školní docházky tráví děti (stejně jako my dospělí) v průměru 9,8 hodin z každého dne vsedě.

Tento vzorec držení těla, který je každý den stejný, se během fáze růstu zafixuje a držení těla ovlivněné seděním je dnes normou. Nakloněná pánev, výrazně zkrácené kyčle, kulatá záda, ramena vtočená dovnitř, hlava předsunutá vpřed, aby viděla lépe na obrazovku... Protože je ale dnes tak běžné, mnozí z nás už toto držení těla přijali za vlastní. „Prostě si sedni!“ Jak to vlastně funguje? A proč vlastně sedět?

Hráč a protihráč – ekonomika pohybu

Na jednom pohybu se podílí několik svalů. Alespoň jeden sval provádějící akci – „hráč“, a odpovídající „protihráč“, který se musí během odpovídajícího pohybu uvolnit, jinak by k pohybu nemohlo dojít.

Pokud se protihráč není schopen plně uvolnit, hráč musí vynaložit větší úsilí, aby došlo k provedení pohybu navzdory odporu protihráče. Zvýšený odpor pak absorbuje kloub, který se zatěžuje zvýšeným kontaktním tlakem povrchů kloubů víc, než je nutné. To přetěžuje hráče, který musí pracovat víc, než by bylo normálně potřeba. Přetěžování je často možné vnímat jako napětí spojené s tenzní bolestí.

V dlouhodobém měřítku způsobuje denní přetěžování kloubních systémů degeneraci povrchu kloubů a jejich struktur a může vykazovat specifické příznaky a znaky opotřebení.

Duše a držení těla

Kromě následků pro muskulaturu a tím pádem na funkční anatomii (a s tím spojené komplexní souvislosti) má toto zafixované držení těla vliv také na duševní rozpoložení člověka. Jelikož víme, že naše tělo je orgán, kterým vyjadřujeme své vnitřní rozpoložení, vyplývá z toho, že nácvikem určitých postojů můžeme také ovlivnit stav naší duše.

Porovnejte držení těla na pracovišti s držením těla sklíčeného člověka. Vidíte, jak si jsou navzájem podobné? Pokud už víme, že náš tělesný postoj je vyjádřením našeho duševního stavu, je opravdu vhodné udržovat tělo v pozici, která je typická pro depresi?

Naše tělo považujeme díky poznatkům mezioborového přístupu (viz curyšský model zdrojů) za nejzákladnější nástroj vyjadřování a jednání. Je zrcadlem našich činů, zkušeností a pocitů. Komunikačním nástrojem ovládaným smyslovým vnímáním. Je to vykonavatel našich myšlenek a nápadů. Pokud je ve své funkci omezené, je omezen také potenciál našeho těla jednat.

To, že věnujeme pozornost našemu fyzickému já, které disponuje velkým množstvím autonomních, ale i získaných schopností, výrazně napomáhá celostnímu přístupu k léčbě. Naučená pasivita, kterou jsme si vštípili sezením, je jedním z nejdůležitějších témat při diagnostice degenerativních onemocnění.

Náš „svalový orgán“ se tak stává centrem našeho emočního zdraví. Do značné míry jsme zapomněli na schopnost samoregulace a dosažení rovnováhy v těle právě kvůli získanému napětí, které nekompenzujeme pohybem. Schopnost samoregulace je však jednou z nejdůležitějších schopností našeho těla. Náš „vnitřní lékař“ odvádí hlavní kus práce, který je potřeba pro jakýkoli vnitřní proces zotavení.
Stejně tak z pohledu tradiční medicíny nevýznamná poškození, způsobená přemírou sezení, nedostatkem pohybu a nedostatečnou výživou, mají za následek významné celkové poruchy regulace.

Každý pohyb, ať vědomí či nevědomý, obsahuje neurologickou složku. To znamená, že pohyb je iniciován v řídícím středisku, kde se aktivuje sled akcí vedoucí k jeho provedení, dochází ke kontrakci svalů prostřednictvím nervů, fascií, k přenosu energie a chemických látek. Tyto dráhy a zúčastněné soustavy poskytují informace o potenciálních poruchách v organismu.

Co se stane, když půjdu cvičit bez předchozí korekce? 

Stabilizace cvičením! Kdo se důsledně nesnaží cvičením zvrátit zafixovaná zkrácení, posiluje tato omezení a tím posiluje své vadné držení těla. Profesionální vedení formou individuálně sestaveného funkčního cvičebního plánu je zásadní pro rozvoj zdravých a účinných pohybových postupů a dalších tělesných funkcí.

Napětí a jeho potenciální důsledky

Pokud se podíváme na to, jak se pohyb váže ke všemu ostatnímu, uvidíme, jak úzce je naše celkové zdraví spjaté s pohybovým aparátem. Vidíme, která onemocnění nakonec vyplouvají na povrch prostřednictvím pohybové soustavy. A naopak, léčba pohybového aparátu významně pomáhá posilovat základní léčebné mechanismy těla.

Pomáhá zaměřit se na jednotlivé klouby, jako je kyčel nebo ramenní kloub.

V důsledku držení těla vychýleného vpřed (hlava a ramena se tlačí vpřed, záda jsou nahrbená) často dochází k obrovskému zkrácení prsních svalů (pectoralis major a minor) a zkrácení a napětí předních krčních svalů (musculus sternocleidomastoideus a scalenus). Ve výsledku nedochází jen k tahu na kost pažní směrem dopředu a dovnitř citlivého ramenního kloubu, z důvodu nezbytné kompenzace dochází také k reflexivnímu napětí v naproti ležících částech rotátorové manžety, čímž vzniká v okolí kloubu značné napětí. Toto vysoké napětí táhne pažní kost směrem do ramenního kloubu, paže nebo ramenní kloub se pod zvýšeným tlakem v kloubu pohybují, to doprovází znaky opotřebení na pasivní struktuře a nedostačující schopnost regenerace, což silně podporuje vznik impingement syndromu nebo zmrzlého ramene.

Syndrom karpálního tunelu také obvykle doprovází četné anatomické blokády nervu, který přivádí signály do ruky (brachial plexus) a brachiální tepny. Například zduřelé svaly, které hypertrofovaly vlivem neustálého napětí, vytváří tlak na nervy a cévy a tím je vystavují stresu, jak můžeme vidět tady na příkladu předních krčních svalů-scalenů, a již zmiňovaných prsních svalů-pectoralisů. Vodivost v ruce jako jediné měřítko tedy není jasným důkazem skutečného napětí v karpálním tunelu ruky, onemocnění může způsobovat také svalové napětí těchto struktur. Takové vyšetření (například skrze ošetření) může být užitečné před tím, než se dlaň otevře a dojde k vyříznutí ztluštělého tunelu.

Takové příklady můžeme najít pro doslova každý kloub nebo kloubní soustavu, která se podílí na držení těla, patří sem kyčle, kolena, ale také typicky úseky páteře v oblasti beder a/nebo krku.

Biologická omezení jako následek svalového napětí

Když sedíme, držení těla má v důsledku působení na bránici různé dopady, které mají logické následky.

Pokud bychom stáli, hrudník by byl ve vzpřímené poloze a bránice by se mohla při výdechu uvolnit, aby napomohla výdechu a zajistila vypuzení CO2.

Zásoby energie - Vyčerpání - Vyhoření

Pokud však sedíme, orgány v břišní dutině na bránici zespodu tlačí. Když se hrbíme, prostor pro orgány v břišní dutině je omezený. Orgány tak tlačí směrem nahoru do jediné možné oblasti, směrem do bránice. Bránice jakožto pružný prvek se nechá vytlačit nahoru, zároveň však utrpí její funkce podpory dýchání, protože se nemůže plně uvolnit a nemůže tak v potřebné míře vyprázdnit plíce. V důsledku tohoto jevu zůstává v plicích část CO2 a omezuje příjem kyslíku. Kvůli tomu pojmeme méně kyslíku, méně se ho dostane k buňkám, kde většina energie vzniká prostřednictvím spalování kyslíku – a to je jeden z možných důvodů, proč špatné držení těla ovlivňuje produkci energie a může způsobovat celkovou únavu a nedostatek energie.

Tlak na srdce kvůli prostorovým nárokům

Stejné omezení hrudního prostoru a zvýšené namáhání bránice vytváří tlak na hrot srdce. Srdce musí pumpovat stejně i pod zvýšeným tlakem. Orgán vyřeší problém jednoduše tak, že vyvine větší tlak a tluče rychleji. To má za následek zrychlený srdeční puls a zvýšený krevní tlak.

Vrátník a reflux kyseliny

Jak jícen tlačí na bránici a vrátník je na úrovni namáhané bránice, ta může, pokud není schopna dosáhnout uvolnění, poškodit zavírací mechanismus vrátníku. Příznaky refluxu kyseliny se mohou prokazatelně zmírnit, pokud se nám podaří omezit tlak na bránici.

I závodní sportovci chodili do školy a i oni byli v období růstu mezi 3. a 18. rokem vystaveni dennímu sezení, které zkracuje postavení svalů v přední části těla, a které je ve skutečnosti stálo výrazně víc času, než kolik strávili sportovním tréninkem jako takovým. Tím došlo k nerovnováze napětí mezi svalovými ohýbači a natahovači, jež také ovlivňuje sportovní výkony.

Jelikož ekonomika pohybu hraje v soutěži rozhodující úlohu, má biomechanická rovnováha (napětí) celkový a jednoznačně příznivý vliv na vytrvalost sportovců. Čím snáze můžeme provádět pohyby (aniž bychom museli překonávat vnitřní odpor), tím efektivněji můžeme využít zásoby energie k podání výkonu.

Interaction of the systems

Při léčbě složitých soustav dochází k simultánnímu zaměření na několik různých akčních mechanismů a jejich důsledky.

Ve skutečnosti jsou soustavy naskládány jedna na druhou:

  • tok svalového napětí prostřednictvím koordinace ohýbačů a natahovačů
  • tok fasciálním systémem
  • tok lymfy
  • neurologické dráhy
  • meridiánové dráhy

Anatomické napětí proudí svaly, které se neustálým sezením zkracují, interaguje a/nebo podobně proudí fasciálním systémem. Fasciální systém (fascie) dnes považujeme za přenašeče informací, podobně jako náš nervový systém. Lymfatický systém je navíc primárním detoxikačním mechanismem těla, který je zkracováním přední části těla také omezován ve své funkci. Dalším regulačním mechanismem je systém energetických drah, vyvíjený v Asii v průběhu 5 000 let alternativní medicínou, který představuje zavedený přístup k léčbě. Tok energie rovněž negativně ovlivňují oblasti svalového napětí.


Podpora těla skrze aktivaci různých mechanismů umožňujících autonomní hojení je proto obzvláště účinná a opravdu pomáhá. 

Máte otázku?

Náš tým vám rád pomůže, neváhejte nás kontaktovat.
nedávno shlédnuto
hotely
Balíčky a speciální nabídky